Minimalismus nebo bordelismus?

 

Získej zpět svoji svobodu

 

Inteligent zvládá chaos, pořádek je pro blbce. A nebo je to jinak?

Jak uvnitř, tak venku?

Dle mého, na obojím je něco pravdy.

 

Jsem trochu sysel a taky dost nerozhodná. A tak se mi doma hromadí různé předměty. Téma, které mě zaujme a zajímá, chci probádat a vyzkoušet a mít k němu vše potřebné. Jenže. Mě zajímají různá témata, jak se v životě posouvat a zlepšovat a mít radost. Tak mám hromadu, velkou hromadu, knih, hromadu kamenů, oblečení, sešitů, bloků, 3 hromady mojí oblíbené kosmetiky, hromadu potravinových doplňků, hromadu zdravých věcí, esenciálních olejů, náušnic, hromadu lahví a lahviček na vyladění a harmonizaci vody.

Třeba když jsem se učila fotit na socky technikou flatlay, nakoupila jsem tolik propriet, které by se mohly hodit, že mi nevešly do tří obřích krabic (mnoho z nich jsem darovala do lesní školky na tvorbu pro děti). Tak se mi ty věci doma hromadí a hromadí. Jen to oblečení… pro mě, něco je mi malé, něco je mi velké, něco je mi akorát. Oblečení pro jednoho syna, pro druhého syna, zimní, jarní, letní, pořád z toho rostou. Něco je dole v baráku, něco je na půdě.

Oblečení, trička, kalhoty, mikiny, pyžama a další skládám technikou Konmari do dřevěných boxíků a do komod. Vše je přehledné, vidíme každý kus oblečení. Vyprané kusy oblečení dávám dozadu, tak se dostává na všechny kusy oblečení. Některé jsou oblíbenější a kluci je nosí častěji. Když se syn ráno oblíká a něco je mu těsné nebo nepohodlné, máme připravený v šatně box, kam ten kus oblečení dá. Až je plný, co chci dám na půdu pro mladšího, zbytek odnesu na charitu či někomu daruju. Začala jsem to dělat i u sebe. Jakmile je mi něco nepohodlné nebo malé :-). Dám to do tašky, která pak putuje na charitu, prodávat mě to moc nebaví. Občas to zkusím, ale stejně to většinou skončí jako dar charitě. Stejně tak po mladším synovi. Tomu to třídím sama párkrát do roka a věci, které jsou použitelné, nosím na charitu. Věci, co už jsou na vyhození, občas vyhodím nebo odnesu do příslušného kontejneru.

Jsem se trochu rozepsala o našem oblečení. No, zabírá dost místa v domě. A právě tento víkend třídím všechno svoje oblečení a vyřazuju kousky, které nenosím nebo nejsou už pro mě aktuální. Dávám si na to čas, pomalinku beru každou věc do ruky a nechávám na sebe působit její energii. Cítím uvnitř ANO, chci si ji nechat. Nebo NE, nechci ji mít ve svém šatníku. A s lásku takové věci propustím. Někdy je to těžké a nedokážu věc ještě propustit. Tak zůstává dál a propustím ji v dalším kole. Dělám to tak dvakrát třikrát do roka. Dost jsem za poslední rok svůj šatník zjemnila, zesvětlila. Miluju světlé barvy. Hodně tam vládla černá. Pořád ji mám ráda.

Zpátky k třídění. Uf to je tíha. Někdy mě ty věci dohání a utlačují. Berou mi sílu, berou mi prostor, berou mi dech. „Musím“ se o ně starat, někam je umístit, oprašovat, uklízet, prát, přerovnávat atd. atd.

Hodně teď potřebuju JEDNO-DUCHOST. A to nadbytek věcí opravdu není. Moc se mi líbí minimalismus. Myslím, že jsem připravená se pomalu svých závaží a balvanů vzdát. Jak vevnitř, tak ven. Znáte ten pocit, když si uklidíte, přerovnáte, uspoŘÁDáte, něco vyházíte. Cítíte tu úlevu na duši? Cítíte, jak je vám lépe?

Jsem připravená přiblížit se k minimalismu. Co je to minimalismus? Z mého pohledu je to mít věci, které mám skutečně ráda, které s láskou používám nebo mi jejich používání přináší radost. Mám v hlavě nějaké bloky, které je potřeba zpracovat a podle mého názoru to funguje oboustranně. Buď nejprve třídím a tím si srovnávám věci v sobě. Nebo si to srovnám v sobě a pak se to projeví venku. Ba co, funguje to souběžně.

Třídím a probírám své věci a posílám je dál. Ale i tak přichází stále dost věcí dovnitř. Spoustu věcí, které “potřebuju”. Omyl, mnoho z nich ani nepotřebuju, dalo by se bez nich obejít, ale…. Právě. Přišla jsem si na pár věcí, které mi hoooodně pomohly nepřinášet tolik předmětů a věcí, které “potřebuju” domů.

 

Proč mám tolik věcí?

• Potřebuju být pořádně připravená na téma, které mě zajímá. Tak nakoupím několik knih a věcí k tématu. Ten můj perfekcionismus to chce mít podchycené ze všech stran. Chci být dostatečně připravená. Až se tím přehltím.

• Každé volné místo chci “zaplácnout”. Přišla jsem na to, že chci zaplácnout díru, bolest, ztrátu po Aničce, po mé dceři, kterou jsem rodila mrtvou v osmém měsíci těhotenství na MDŽ před třemi lety. Připravovala jsem se na bezbolestný porod, měla už vše připravené na její příchod, ale plán mojí duše byl jiný (o tom třeba někdy jindy).

• Ve věcech hledám, čím bych zaplnila díru lásky, kterou jsem neměla dostatečně uspokojenou v dětství.

• Hledání věcí na netu je pro mě odpočinek, zapomenu na všechny starosti a povinnosti, které zrovna mám.

 

Tohle jsme v sobě objevila a možná tam budou i nějaká další témata. Odkrývá se to postupně, jako když olupujete jednotlivé vrstvy cibule. Když víte, co je za tím, dá se s tím krásně pracovat a řekla bych i se to uvolní.

 

Jak vás nepořádek a nepotřebné věci může ovlivňovat?

• Cítíte se unavení a otupělí

• Jste v zajetí minulosti

• Zatěžuje se tělo, jste pomalejší, nemáte dost pohybu, máte zácpu

• Váha je vyšší

• Máte v sobě zmatek

• Všechno odkládáte

• Máte konflikty

• Máte depresi, úzkosti

• Bolí vás hlava

• Zastavil se váš života nemůžete se posunout dál

• Uklízení zabere víc vašeho času

• Máte ve všem chaos

 

Poznáváte se v některém bodu? Já ano. Je čas s tím něco dělat. Jdete do toho se mnou?

 

Co mě brzdí třídit – vyklízet?

• Odvézt věci, vyhodit, “zbavit” se jich. Ten poslední krok mi jde pomalu a souvisí s tím další brzda.

• Moc se zabývám tím, abych to jen tak nevyhodila, nechci ubližovat planetě. Vše chci mít ŘÁDně odvezené, kde to bude mít ještě užitek nebo kam je třeba. To mi jde trochu pomaleji. Ale jde.

• Někdy se zaseknu, že nevím, kde začít. Využívám dvou metod nebo dvou systémů. Oblečení mi vyhovuje tak, že všechno vyndám a kousek po kousku beru do ruky a nechávám si to, co mi vyhovuje, co mám ráda. Další systém, co mi funguje. Zeptám se svého vnitřního hlasu: “Chci” teď projít hrníčky (kosmetiku, psí potřeby, či cokoliv jiného, co mě právě dnes zaujme) a nitro mi dá jasnou odpověď, ANO – NE. Je to pro mě mnohem přínosnější. Dělám tak tu část, kterou zrovna fakt chci a nenutím se do toho. Na konci dané oblasti přichází velká radost a spokojenost.

• Někdy se zaseknu nad tím, že chci mít kategorii vytříděnou dokonale a proto nejdu na další. Přínosnější je pro mě, raději to udělat nedokonale a jít pak dál, než ustrnout na místě.

• Někdy mě brzdí nerozhodnost. Tady mi funguje totéž jako předcházející bod. Věc si nechám a jdu dál. V příštím kole ji třeba propustím.

• Nerozhodnost.

• Někdy to prostě vůbec nejde. Nevadí. Mám vyzkoušeno, že v různých fázích menstruačního cyklu to jde jinak. Tak počkám na ten propouštěcí.

 

Očista prostou je nikdy nekončící proces. Jen pokud s tím začínáte je to náročnější. Dál je to mnohem jednodušší.

 

Co s tím? Jak si udržet přiměřenou míru svých věcí?

Propustit své důvody hromadění, nakupování a obklopování se věcmi. Každý je máme jiné. Propust důvody a tolik věcí už nebudeš potřebovat.

Kam můžete vytříděné věci dát?

• Prodat.

• Swapnout – vyměnit za jiné věci nebo službu.

• Darovat rodině.

• Darovat na charitu.

• Darovat do lesní školky.

• Odvézt na sběrný dvůr.

• Dát na prodej do Re-use centra.

• Dobročinné prodeje na pomoc zvířátkům.

• Domluvit se s někým, že Ti to za předem stanovené procento prodá.

• Darovat do dětských domovů.

• Darovat do azylového domu.

• Prodat na fejsu na Marketplace.

 

Co získáš propuštěním věcí?

SVOBODU, SEBELÁSKU, ROZHODNOST.

Tipuju, že většina z nás má doma aspoň 70% předmětů, které nepotřebuje.

• Nechtěné dary.

• Věci po předcích.

• Malé věci, které se budou hodit, až zhubneme.

• Větší věci, kdyby jsme náhodou přibraly.

• Věci po dětech pro další děti (i budoucí nenarozené).

• Předměty, co kdyby se to náhodou hodilo.

• Předměty, které “někdy” (neboli nikdy) necháme opravit, přešít, zašít.

• Věci, které máme víckrát, protože….

 

Všechny zbytečné věci nám dělají zeď, hradbu, štít proti nám samotným, proti naší duši. Je težké se kouknout dovnitř a spojit se se sebou, trochu se v sobě šťournout. Raději se obrníme zbytečnými věcmi, kily navíc, řešíme problémy druhých. Já sama se v sobě “šťourám” už nějaký ten rok. Je to náročné, ale stojí to za to, Dnes to jde rychleji, dostávám se hlouběji a vnímám svůj život, své “problémy” a zážitky z různých úrovní vědomí. Je třeba ve vnějším světě odhodit vše, co nám překáží, co už nám neslouží. A poslouchat své nitro, svou duši. Tím, že se zbavíme svých nepotřebností ba zbytečností se ke své duši dostaneme blíž přes vnější svět, přes vnější dění. Budeme mít víc času sami pro sebe.

Věci a předměty nás nikdy neudělají šťastné a spokojené. Když, tak jen na chvilku a potřebujeme další dávku štěstí, tedy další dávku věcí.

Věci nám berou energii.

Věci nás pohltí.

Věci nám brání kouknout dovnitř sebe.

Věci nás lapí.

Taky jsem to tak dlouhá léta měla. Zjišťuju, co všechno ve svém životě nepotřebuju a hledám těm věcem nový domov.

Teď potřebuju SVOBODU.

Věci mě tíží. Přemíra věcí mě tíží.

Chci z toho ven a mít v životě lehkost a jednoduchost. Krůček po krůčku hledám mnohým svým věcem nový domov. Poděkuji jim a s vděčností propustím. Byly tady, když jsem je potřebovala, když jsem potřebovala ochranu, svůj štít.

Čím dál víc se řídím pocitem uvnitř. Podle Human design jsem “Emocionální generátor” a jedna z věcí, kterou se potřebuju v životě řídit je můj solar plexus, který mi řekne ANO – NE. Slouží mi tato věc? ANO – NE. Potřebuji tuto věc? ANO – NE. Když váhám a nevím, zda si věc nechat používám tuto metodu. Moje váhavost je někdy fakt velká. Tak se zeptám nitra a to mi řekne, Pocit ANO – NE je čím dál jasnější. Někdy se potřebuju zeptat víckrát, v různých emocionálním rozpoložení a až přijde emocionální jasno, přijde jasné ANO – NE, jasné rozhodnutí.

Najdi 10 věcí, které nepotřebuješ…. své věci 🙂

 

Poděkuj a pryč s nimi.

 

Je jedno, jestli to jedna věc nebo 50 věcí. Ale začni. Najdi dnes počet věcí (množství urči sama), které nechceš ve svém životě a odevzdej je. Najdi třeba dnes jednu věc, dvě zítra, tři pozítří, čtyři popozítří atd. atd. Hecni se. Udělej to. Je to krásná hra. Mysl Ti do toho bude kecat. Ale čeká Tě dárek, krásný dárek. Začneš uvolňovat svůj prostor, svůj mentální prostor, který potřebuješ a chceš mít volnější, prázdnější, vyladěnější, klidnější, svobodnější.

Myslím na Tebe. Dokážeš to. Čeká Tě SVOBODA.