Zklidni svoji mysl

Zvu Tě do ticha, do mého prostoru, do mého království.

Všímavost neboli Mindfulness.

 

Zažíváte také někdy stres, úzkost, strach, lítost? Jistě, že ano. Máme to tak všichni. Otázka je jak se s tím srovnat, vyrovnat a fungovat plynule dál. V dnešní době se na nás valí útoky ze všech stran a popravdě mnohdy si ty nepříjemné stavy navozujeme sami. Pipláme se v tom, co se stalo, kdo nám co řekl, co zas řekli v médiích, jak jsme zařvali na dítě, co jsme udělali „blbě“, co jsme neudělali, že všechno nestíháme, atd. atd. Doba je divná. Přehlcená. Možná máte strach o práci, o existenci, o zdraví vašich blízkých, svoje, či cokoliv jiného. Možná jste měli v životě nějaké těžké zkoušky a pořád se k nim vracíte. Ano, já to dělám. Vztahy jsou někdy napjaté. Valí se ty negace na nás ze všech stran. Je to normální. Ale stejně z toho chceme všichni ven. A jde to. Mě pomáhají různé techniky, ztišení, zklidnění a přijetí sama sebe a všeho co se děje kolem mě s větší lehkostí, radostí a pokorou k životu. Pomáhá mi k tomu technika Všímavosti neboli Mindfulness neboli „plná pozornost“.

 

Nedělám cílené meditace, prostě jen zavřu oči, když mám zrovna chuť nebo potřebuju zastavit v chaosu běžného dne a všímám si, co se děje uvnitř. Zastavím. Zavřu oči a na pár minut jdu do svého nitra. Pozorně si všímám, co se děje uvnitř. Jsem tady a teď.

10 minut vás uvolní, redukuje se stres a zvyšuje se radost ze života.

 

Sedím a pozoruju svoje myšlenky. Bez toho aniž bych je hodnotila, pozoruju, co se v těle děje. Pozoruju….. šimrá mě na tváři, cítím nějaký tlak v noze, hlava je těžká.

 

h l u b o k ý   n á d e ch  –  v ý d e ch

 

Pozoruju, že moje tělo chce hlubší nádech. Sedím v částečné meditační pozici, tak jak to mám ráda. Páteř se začíná srovnávat. Sedím a začínám si VŠÍMAT, co moje tělo chce, jak se cítí. Nic nehodnotím. Pozoruju.

 

 h l u b o k ý   n á d e ch   a  v ý d e ch

 

Všude je klid a ticho.

 

n á d e ch   –  v ý d e ch

 

Ticho. Je tu ticho. Uvnitř je ticho, za hranicí mého těla je ticho. Ticho uvnitř i venku. Jak vevnitř, tak ven. Nádech nosem, výdech ústy… až dokonce, vydechnu všechno, úplně všechno a udělám prostor novému nádechu, novému životu, nové energii. Na chřípí nosu jsem namazala kapičku olejíčku Čchi, podpoří příjem nové, živé, tvůrčí energie. Příjemná vůně je okouzlující. Příjemný zážitek je ještě mocnější. Je mi moc krásně, vnímám jak se usmívám. Tělo si žádá hlubší nádech. A znovu. A znovu. A znovu.

 

n á d e ch   –   e n e r g i e,   s v ě t l o,   l á s k a

v ý d e ch   –   v š e ch n y   n e g a t i v n í   e m o c e   j d o u   v e n

 

Úleva, pohoda, klid.

Cítím, jak se moje tělo srovnává, jak pracuje přitažlivost Nebe a Země. Páteř je jako korálky, jeden za druhým. Korálky, visí jedna za druhou na provázku. Zavři oči a představ si to. Horní konec přitahuje síla Nebe. Seš nahoře zaháknutá, je to jednoduché. Spodní konec přitahuje zemská síla. Korálky se natahují, vyrovnávají, uvolňují.

 

Cítím nepohodlí kolem páteře.

 

h l u b o k ý   n á d e ch   –    v ý d e ch

 

Ramena. Cítím ramena. Někdy jsou moje ramena svěšená, skleslá, uzavřená. Jako já. Při natahování korálků i ramena chtějí do prostoru. Roztáhnou se do stran, do šířky, do dálky. Hrudník chce prostor, nadechnout se ještě víc. Páteř se vlní jako had, je to velmi příjemné.

 

n á d e ch   –   v ý d e ch

n á d e ch   –   v ý d e ch

V ruce držím zlatý krásný příjemný šálek s „kafíčkem“, nápojem s čekankou, parchou a rezavcem. Krásně, jemně probouzí a povzbuzuje tělo do sobotního dne. Osvěžuje mysll. Miluju ji. Umí probudit, povzbudit, pročistit, je lahodná se svojí zemitou chutí a vůní. Tak ji zbožňuju, bez cukru, bez mléka. Jen tak. Působí jemně i na játra, na celý organismus a harmonizuje. Mám ji ráda.

 

n á d e ch   –   v ý d e ch

 

Cítím se skvěle. Ve svém nitru a tichu jen pozoruju dění uvnitř mého prostoru, uvnitř mého chrámů. Oči jsou pořád zavřené, nic mě zvenku neruší, dýchám.

Dýchám a tedy jsem.

 

h l ub o k ý   n á d e ch

h l u b o k ý   n á d e ch

TICHO

Pozoruju dál, co se děje uvnitř těla. Vnímám žaludek, trochu mě tíží, dala jsem si včera pozdní noční svačinku. SMÍCH… Ne příliš vhodnou. Včera jsme měli oslavu Matýskových narozenin, měl krásných 8 let. Moc vydařený den. Dělali jsme si celý den srandu, že mám nekonečně letého syna. Máťa ráno přišel s tím, že když položí osmičku, je to nekonečno. A je tedy nejstarší z rodiny. Vážně to byl krásný den. A já si ještě večer pochutnávala na dobrotách z rodinné oslavy. Cítím, jak břicho včera dostalo trochu víc zabrat. Dneska malá očista. Tělo si říká, tělo si žádá oddych. Od rána se prolívám kamínkovou vodou a čajem Tibetský sběr a cítím, že tělo potřebuje odlehčit stravu a hodně pít.

 

n á d e ch   –   v ý d e ch

 

Patnáct minut, nechce se mi otevřít oči. Je to moc příjemné. Hřejivý šálek. Cítím pulzaci na palci, jak se dotýká hrníčku.

Je to tak báječné!! Zastavit se všímat si, co se děje uvnitř. VŠÍMAVOST. Krásné slovo.

 

n á d e ch   –   v ý d e ch

 

Dýchám, žiju, jsem šťastná, jsem spokojená. Je mi dobře v mém klidném nitru.

Nenechte se vtáhnout do bouří kolem vás.

 

Láska je nejkrásnější cesta. Láska Tě naplní. Miluj sebe i druhé. Láskou zvítězíš nad zmatkem v sobě.